Klasická přednáška Johna Austina Jak udělat něco pomocí slov byla pro svého autora výpovědí o tom, že slova jsou revolucí v dějinách. Schopnost používat je v určitém smyslu je to co nás dělá lidmi. Co tedy slovy děláme? Slova jdou využít pro účel deskriptivní, popisuji svět jak je, nebo (v terminologii Austina) performativní, neboli slovy děláme věci, nejen popisujeme. Příkladem těchto slov je například děkuji, promiň, odpouštím, mám rád atd. Pokud tyto slova řekneme, tak pouze nepopisujeme svět kolem nás nebo uvnitř nás, ale zároveň děláme čin.
Komunikace probíhá úplně jinak, když používám slova, která pouze popisují, nebo když zároveň slovy děláme činy.
Zakusit takový čin je jeden z hlavních důvodů, proč mám rád supervizní práci. Líbí se mi, když lidé dělají svými slovy zároveň změnu ve svém životě. Spoustu změn, které lidé chtějí udělat udělají na základě naší konzultace až ex post, teprve po naší konzultaci si uvědomí, co by chtěli a udělají to. Změnu ve slovech, ale můžou udělat už když jsou na konzultaci. Dokázat odpustit, říct nahlas “promiň” někomu s kým mají spor je něco, co si třeba myslí, že nejde, ale při správném vedení a podpoře se to může podařit i v konzultaci. Nedávno jsem měl sezení s paní, která nebyla schopna říct “mám se ráda”, protože stále spatřovala svoje nedostatky. Měla možnost udělat nějakou akci, čin v tomto slovu. Samozřejmě pak následuje i jiné chování k sobě sama, ale prvním krokem je vždy čin ve slovu. Říct mám se ráda, věřím si, jsou nejen slova ale i činy. Bez těchto činů ve slovech nemůžou následovat činy fyzické, v tom jak k sobě přistupuji. První krok je vždy udělat čin v hlavě a ten uděláme tím, že slovo nejen řekneme, ale i prožijeme.
